Základní podmínkou psychoterapie je vlastní motivace řešit své problémy.

Individuální psychoterapie

Cílem psychoterapie je pomoci jedinci vyznat se sám v sobě, získat odvahu překonávat úzkosti a zábrany na cestě k sobě samému, k tomu, co člověk cítí jako své vlastní „já“, k seberealizaci. Tato léčba není zaměřena pouze k odstranění těžkostí, příznaků nebo projevů choroby ( aby člověk zase fungoval ), ale odhalení jejich širších souvislostí, k porozumění svým problémům a vztahům a k uspokojivé vnitřní a existenční změně ( aby se cítil dobře a mohl žít plnohodnotný a smysluplný život ). Nesměřuje k přizpůsobení a poslušnosti, ale k sebevědomému, nezávislému bytí.

Za každým psychoterapeutickým směrem a cílem stojí určitá životní filozofie, jiná psychoterapeutická škola, i když všechny původně vychází z psychoanalýzy. V našem zdravotnickém zařízení si můžete vybrat z psychoanalytické, psychodynamické a systemické rodinné psychoterapie.

Psychoanalýza a psychoanalytická psychoterapie

Psychoanalýza je liberální – ve smyslu svobody, otevřenosti a respektu k jedinečnosti individuality – psychoanalýza vede člověka aby byl sám sebou a mohl volně přemýšlet a prožívat a tedy se i rozhodovat. Není apriorně a dogmaticky uznáván jeden model nebo jedna teorie, podle které jsou vysvětlovány duševní děje nebo která by dokonce byla považována za jedinou správnou realitu, ale metapsychologické modely ( teorie, konstrukty ) slouží pouze jako pomůcka k pochopení pacienta a také vlastních pocitů, které s ním zažíváme. Nejlépe lze psychoanalýzu definovat popisem její techniky počínaje již známým uspořádáním terapeutické situace – ležením na pohovce. Všem druhům psychoanalýzy je společná psychoanalytická technika volných asociací a interpretací. Pacient volně mluví o tom, co jej napadá a psychoanalytik mu k tomu říká své nápady nebo interpretace, kterými pomáhá pacientovi aby se na své pocity nebo problémy podíval z jiného úhlu pohledu a tím k nim získal odstup nebo řešení. Společným předpokladem a zkušeností je existence nevědomí a vnitřního konfliktu, význam terapeutického vztahu a s ním související fenomény přenosu a protipřenosu. Přenosový vztah umožňuje pacientovi uvědomit si vnitřní konflikty, které vnáší do vztahu k terapeutovi. Úkolem terapeuta je odhalit podstatu konfliktů a dosáhnout náhledu nevědomé motivace. Protipřenosem se myslí psychoanalytikův přenos. Psychoanalýza ale není jen technika nebo metapsychologie. Je to způsob přemýšlení o světě a o sobě. Psychoanalytická psychoterapie je variantou psychoanalýzy, od které se liší menší frekvencí hodin a tím, že se většinou neleží na pohovce.

Dynamická psychoterapie

Věnuje zvýšenou pozornost interpersonálním vztahům a aktuálním konfliktním situacím. Z psychoanalýzy přejímá význam nevědomí, intrapsychických konfliktů a zážitků z dětství. Hledá příčiny maladaptivního chování jedince a snaží se o dosažení změn v osobnosti, o lepší sociální adaptaci. Tím, že hledá příčinu v interpersonálních vztazích nemocného, se snaží vést postiženého k tomu, aby porozuměl vztahům mezi svými minulými zážitky a současným prožíváním, aby tak došel k sebepoznání. Terapie má přinést rovněž emočně korektivní zkušenost, možnost přezkoušení nového chování a zlepšení sociální adaptace. Cílem terapie je zvýšit pacientovu schopnost nacházet uspokojování subjektivní potřeb způsobem přijatelným jak pro něho, tak pro jeho okolí.

Skupinová psychoanalytická psychoterapie

Skupinová psychoanalytická psychoterapie je společné lidské povídání o společných lidských věcech. Optimální počet členů skupiny je 7 – 9 lidí. Skupinová psychoanalytická psychoterapie je založena na základním pravidle volných asociací – to znamená, že každý může s druhými mluvit o tom, co zrovna prožívá, co si myslí nebo co cítí – volně a bez cenzury. Někdy tak mluví o svých pocitech, někdy reaguje na druhé nebo na téma skupiny. Základními principy skupiny jsou svoboda, rovnost, respekt a tolerance. Psychoterapeut by měl zasahovat minimálně – vpodstatě jen podporovat dění ve skupině nebo dbát na dodržení pravidel skupiny tak aby byla skupina pro každého bezpečným místem, kde může každý svobodně sdělit svůj názor nebo volně prožívat své pocity. Ve skupině je více lidí a tedy i více nápadů nebo více podnětů. Ve skupině je tak možné doslova v přímém přenosu si osahat a vyzkoušet různé mezilidské nebo vztahové problémy. To jest: Jak jsem a jak mi je ve vztahu s druhými. Neboli: Jak být sám sebou ve vztahu s druhými = Jak být sám sebou a neztratit vztah s druhými a jak být ve vztahu s druhými a neztratit sám sebe.
Víc hlav víc ví – problém, který třeba považujete za neřešitelný tak jiní lidí mohou vidět z jiného úhlu nebo zkušenosti a mohou poradit, sdělit svůj názor nebo podpořit. Každý člověk je totiž ovlivněn svojí životní zkušeností a těžko si představuje, že by to mohlo být jinak. Nevidí tedy, že problém může mít i jiné řešení. Tím jak člověk poslouchá povídání druhých má skupina má velkou moc vtáhnout člověka do přemýšlení o sobě a oživit dosud opomíjené nebo potlačené pocity bez jejichž pochopení by byl problém nesrozumitelný nebo neřešitelný. Už jen možnost nebýt se svým trápením sám je velká pomoc a často jediná jistota v jinak rozbouřeném životě. Je to zkušenost, která může zásadně ovlivnit další život.